Jen tak...aneb příběhy ze života

Smutný příběh pejska

Smutný příběh jednoho pejska. Když mi 6 týdnů, koupili jste si mě. Hodně jsem si hrál a dětmi a byl jsem velmi šťastný u vás. Jak jsem rostl, rostly se mnou i starosti o mě a můj apetit. Děti si se mnou už nechtěli hrát a když jsem přiběhl a čekal pohlazení, tak mě odehnaly a mnohdy do mě i koply. Jedno krásné ráno jste mě posadili do auta. Já jsem byl tak šťastný, že konečně po dlouhých měsících vidím i něco jiného, kromě naší zahrady. Zastavili jsme na krajnici dálnice. Odhodili jste můj oblíbený míček. Utíkal jsem za ním, ale když jsem se vrátil, vy jste tam už nebyli. Bezradně jsem běhal mezi auty s míčkem v hubě. Řidiči na mě troubili a našli se i tací, kteří zrychlili když mě spatřili. Chtěl jsem vyběhnout na kraj cesty, protože jsem se velmi bál. Najednou jsem pocítil silný náraz z boku a nemohl jsem se postavit. Z posledních sil jsem se doplazil na okraj cesty. Pokoušel jsem se jít za vámi, ale nedokázal jsem to. Kolem mě byla samá krev. Byla tma, bál jsem se a byla mi zima. Míček jsem stále držel, byl jsem si jistý, že se pro mě vrátíte. Marně jsem štěkal, dul po hoře, nikdo se u mně nezastavil. Po dlouhých hodinách zastavilo auto, a nehledě na krev a bláto mě kdosi uložil do svého auta. Když auto zastavilo, muž v bílém plášti se ke mě rozeběhl. Jen zavrtěl hlavou. Můj nový pán, který mě znal pár minut mě objal a velmi plakal. Tehdy jsem pustil míček, abych mu olízal ruku a vyjádřil mu své "DĚKUJI". Pak jsem usnul a naposledy jsem slyšel jak můj nový pán pláče. Už se nebojím, nic mě nebolí a není mi zima "Zemřel jsem". Možná kdybych nekousal boty a nejedl tak mnoho, možná bych mohl ještě žít.

Příběh Jerryho